Konečně jsme se dočkali: Před pár dny u nás vyšlo Půlnoční slunce od Stephenie Meyerové!
Jedná se vlastně o první díl původní tetralogie z pohledu upíra Edwarda. Díky tomu se dostaneme do míst a do situací, s nimiž nás Bellino vyprávění seznámit nemohlo. Zajímalo vás, jak co Edward dělal poté, co poprvé ucítil Bellinu vůni? Zajímalo vás, jak probíhal hon na Jamese? Nebo jak Bellu zachraňoval v Phoenixu? Tak pak sáhněte pro tuhle knihu!
Recenze různých bloggerů či komentáře na knižních fórech vás možná trochu odradí. Dočtete se tam hodně kritiky na český překlad, který je, uznávám, docela tragický. Vypadá to, jako by nakladatelství upřednostnilo rychlost před kvalitou. Pominu-li fakt, že původní překladatelku Markétu Demlovou nahradila Lucie Teplá, která přeložila konverzace odehrávající se i ve Stmívání jinak než Demlová, je tady ještě řada překlepů, chyb a dokonce i úplně vynechaných slov, což při čtení vadí někdy méně, ale někdy taky opravdu hodně. Nechci za to ale v žádném případě vinit pouze překladatelku, takové mouchy mají vychytat redaktoři (případně korektoři), v tomhle případě Lucie Kučová.
Jak říkám, rychlost převážila nad kvalitou.
A přitom věřím, že spousta fanoušků Stmívání, mezi něž se sama hrdě hlásím, by si klidně ještě měsíc dva počkala, pokud by to znamenalo, že se nám pak do rukou dostane po všech stránkách perfektní kniha.
Já se však rozhodla nehodnotit knihu po technické stránce, ale po té obsahové.
V tomhle směru bych ráda vychválila Meyerovou až do nebes. Sice to trvalo patnáct let, než jsme se této knihy dočkali, ale stálo to za to, protože Stephenie se za tu dobu jako autorka hodně vyvinula. Bella jakožto hlavní hrdinka ve Stmívání byla hrozně plochá, v podstatě takový neutrální snímač situace, s minimem emocí a myšlenkových pochodů. To se u Edwarda změnilo. Možná i proto získala kniha na objemu, pokud jde o počet stránek. Edward situace hodně analyzuje a promýšlí, bojuje vnitřní souboje, které nám autorka beze zbytku zprostředkovává, což sice někomu může po čase připadat únavné, ale mně se líbilo sledovat ten posun, kdy překonal své zvířecí pudy a skutečně nechal zvítězit ducha nad hmotou.
V určitých ohledech mi tato kniha pomohla osvětlit i dění v Novém měsíci. Nechápala jsem, proč Bellu najednou opustil de facto po jediném incidentu, protože to vypadalo, že přes situaci s Jamesem se už přenesl. Ale ne. Přemýšlela jsem, jak ho tak najednou napadlo nechat se zabít Volturiovými - a ono to vlastně nebylo najednou, ale přemýšlel o tom déle. Možná toho najdete více, pak budu ráda, pokud mi své objevy napíšete.
Sečteno a podtrženo, neváhejte a skočte po téhle knize. A jestli se znovu zabouchnete do Edwarda, pamatujte, že je můj! ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat